Záněty plic mohou být vyvolány různými původci. Uplatňují se bakterie, viry, chlamydie, mykoplasmata i plísně. Podle makroskopického nálezu rozlišujeme dva krajní typy lobární pneumonii a bronchopneumonii. Klinicky se záněty plic projevují zvýšenou teplotou, horečkou, kašlem, dušností, bolestí na hrudníku.
Lobární pneumonie - postihující celé plicní laloky, které jsou infiltrované zánětlivou sekrecí, nevzdušné a vyřazené z výměny plynů.
Bronchopneumonie - zánět přechází na plicní tkáň z terminálních bronchů, vytváří tak četná ložiska, tkáň mezi nimi je vzdušná lokalizovaný.
Intersticiální pneumonie - vyvolávají mykoplasmata, chlamysie, viry. Plicní tkáň je postižena v celém rozsahu, je edematózní, překrvená. Klinický obraz bývá variabilní často netypický s méně výraznými obtížemi.
Plicní absces - vzniká rozpadem zánětlivého ložiska. Ložisko je ohraničeno abscesovou membránou. Vyskytuje se zejména ve spojení s aspirací, uzávěrem bronchu. Může vzniknout také jako sekundární ložisko při sepsi, tromboflebitidě, nebo zánětu nitroblány srdeční. Velikost abscesu je různá - několik mm až cm v průměru. Klinicky se projevuje kašlem, horečkami, bolestí na hrudi hojnou expektorací zapáchajícího sputa.
