Glomerulonefritidy - nehnisavé záněty ledvinných klubíček. Postatou onemocnění je patologická imunitní reakce na různém podkladu (poškození protilátkammi proti vlastním antigenům, poškození imunokomplexy, poškození cytotoxickými buňkami). Výsledkem je poškození bazální mebrány glomerulů, která je zvýšeně propustná pro bílkoviny i buňky, které se dostanou do primární moči a dále poškozují epitel kanálků a vytváří válce v lumen. Změny se mohou vyhojit, ale může dojít k postupnému zániku glomerulů a rozvoji selhání ledvin. Klinicky se onemocnění projeví rozvojem nefritického syndromu - v moči jsou bílkoviny, krev, dochází k rozvoji hypertenze a otoků. Otoky jsou způsobeny jednak snížením plazmatických bílkovin, jednak zadržováním solí při poruše tubulárních mechanismů. Pro diagnostiku onemocnění bývá často nutná biopsie ledviny. Detailnější třídění tohoto onemocnění přesahuje rámec tohoto textu. Uvádíme jen nejběžnější formu.
Akutní glomerulonefritidy - nejčastěji se vyskytuje tzv. postinfekční glomerulonefritida. Projevuje se za 2 týdny po prodělané infekci, nejčastěji steptokokové (angina, spála). Často se vyskytuje u dětí. Zánětlivá infitrace, proliferace endotelu v kapilárách glomerulů vede k jejich zvětšení a ke zvětšení celé ledviny, což se projeví jako mírná, tupá bolest v zádech. V ledvinách dochází ke snížení průtoku krve, regulační mechanismy následně způsobí vysoký krevní tlak. Otoky se objevují v obličeji a v oblasti dolních končetin. Obvykle při cílené léčbě (atb, klid, imunosupresiva) dojde k úzdravě, může však přejít do chronického stadia. U chronické glomerulonefritidy nedochází k úplnému vyhojení, ataky se opakují, postupně vedou k redukci nefronů a k ledvinnému selhání. Chronická glomerulonefritidy se může vyvíjet i nenápadně, během několika roků. Klinicky se projevuje nechutenstvím, vysokým krevním tlakem, únavností, dušností, anémií (nedostatek erytropoetinu), otoky.
Glomerulonefritidy mohou být také součástí systémových onemocnění pojiva (např. u systémového lupus erythematodes).
