Zánět kostí - osteomyelitis postihuje kostní dřeň a kompaktní kost. Nejčastěji vzniká působením pyogenních bakterií (nejčastěji staphylococcus aureus) nebo mycobakterium tuberculosis.
Infekce se do kosti dostává
- zanesením bakterií do kostní dřeně krevní cestou ze vzdálených ložisek
- při otevřených zlomeninách
- přestupem z okolí.
V kostní dřeni vzniká zánět, který se šíří až pod periost. Periost je hromaděním hnisu odlačen od kosti, která je tím zbavena výivy, propadá nekróze a uvolní se (kostní sekvestr). Hnis se odtud šíří do okolních měkkých tkání. Mohou vznikat píštěle - dlouhé úzké kanálky, kterými se hnis dostává na povrch těla. Kostěná část opouzdří novotvořenou kostní tkání a proces přejde do chronicity. U dětí bývá tento zánět spojen se zánětem nejbližšího kloubu a často dochází k poškození růstové chrupavky.
Tuberkulózní osteomyelitis je komplikací tuberkulózy. Postihuje nejčastěji dlouhé kosti a obratle. Obvykle vzniká jedno ložisko. Protože tento zánět kostí nebývá výrazně provázen příznaky zánětu mluví se o studeném abscesu. Destukce obratle vede ke kompresní zlomenině a k deformacím páteře. Zánět se z ložiska může šířit podél fascií šířít na velkou vzdálenost (sběhlý absces).
