ATROFIE - znamená zmenšení původně normálně velkých buněk, tkání či orgánů. Tvar je zachován, orgán je však menší, zmenšuje se jeho hmotnost a může následkem zmenšení být narušena i funkce. Příčiny atrofie jsou různé:

• Fyziologická atrofie souvisí s přirozeným vývojem v průběhu lidského života (involuce brzlíku po pubertě, nebo ženských pohlavních orgánů po menopauze).
• Senilní (stařecká) atrofie se objevuje ve stáří, a postihuje všechny tkáně a orgány (osteoporóza kostí, úbytek svalové tkáně). Průběh stařecké atrofie je ovlivněn jak genetickými dispozicemi, tak mírou zátěže. Přiměřená pohybová aktivita dovede změny zpomalit.
• Atrofie z nedostatku výživy se dostavuje nejen při nedostatku výživy, ale i při poruchách trávicího systému (malabsorpce), nádorovém onemocnění. Výsledkem může být celková, extrémní atrofie organismu - vyhublost - kachexie.
• Atrofie z nedostatečného prokrvení (vaskulární) - při nedostatečném zásobení krví, například při zúžení přívodné tepny aterosklerózou.
• Atrofie z tlaku - tlak na sliznici žlučníku při žlučníkovém kameni, atrofie ledvinného parenchymu při městnání moči v pánvičce ledvinné.
• Atrofie z nečinnosti - dlouhodobé znehybnění končetiny nebo pohyb ve stavu beztíže vede k úbytku svalové tkáně i k přestavení kostní struktury.
• Atrofie z nervových příčin - atrofie svalů po přerušení inervace.
• Atrofie ze záření rentgenového nebo radioaktivního které omezuje dělení buněk, následkem jsou změny zejména ve tkáních s rychou obnovou (atrofie kůže, úbytek kostní dřeně, úbytek pohlavních buněk).

Můžeme rozlišit atrofii prostou (buňky se zmenšují, ztrácejí zásobní látky a hromadí se v nich pigment z opotřebování) a numerickou (počet buněk se zmenšuje.

Na rozdíl od atrofie, HYPOPLAZIE je stav, kdy orgán je malý v důsledku nedostatečného vývoje (vrozené zmenšení).